Masarykova univerzita



Pobieranie 0,96 Mb.
Strona7/16
Data25.02.2018
Rozmiar0,96 Mb.
1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   ...   16

Dialogová listina


Kromě výše zmiňovaného záznamu pořadu dostane titulkář dialogovou listinu neboli přepis dialogů. Jde o kompletní scénář, ve kterém má titulkář navíc k dispozici popis akce, vysvětlivky k některým slovům a slovním obratům a znění titulků v původním jazyce přímo od tvůrců pořadu.

Základem je kvalitní videozáznam a scénář, ke kterým někdy bývá přidán i titulkový soubor. Ten může být už načasovaný a titulkář se ho může držet a někdy musí. Dialogová listina se scénářem může vypadat různě. První obrázek ukazuje jednoduchou dialogovou listinu, kde jsou jen dialogy postav a základní informace o jednotlivých scénách. Následující scénář zahrnuje i časové údaje, titulkář tedy vidí, kolik času má pro jednotlivé titulky


k dispozici. Pokud ovšem zadavatel nevyžaduje, aby se titulkář držel původního časování, je dobré přizpůsobit časování i cílovému jazyku. Jistá komplikace může nastat v případě, kdy titulkář dostane film s titulky vklíčovanými do obrazu, to znamená, že jsou pevnou součástí obrazu.43
    1. Prostor a čas


Prostor a čas jsou dvě nejvýznamnější specifika omezující titulkování. Prostorové omezení, které stanovuje počet znaků na řádek, a umístění textu musí titulkář respektovat. Maximální počet znaků na řádek si zpravidla určuje klient, pokud není schopný tuto informaci poskytnout, nezbývá než se řídit standardními řešeními. Počet znaků na řádek je daný šířkou plátna/obrazovky a čitelností textu. Např. v kině může být určující vzdálenost sedadel ve vztahu k šířce plátna atd. Tyto údaje jsou tedy odlišné u pořadů titulkovaných pro kina, televizi, DVD nebo jiná media. V televizním vysílání se maximální počet znaků na řádek pohybuje někde mezi 30 a 37 znaků na řádek včetně mezer. Neměli bychom ale pomíjet fakt, že v dnešní době, kdy jsou v módě plazmové televizory s velkou obrazovkou, mohou se počty znaků přibližovat počtům v kině. Tam se počet znaků na řádek pohybuje okolo 40 znaků. Maximální počet dvou řádků na titulek je samozřejmostí. Také se doporučuje, aby první řádek byl kratší než druhý, někdy se vyžadují oba řádky pokud možno stejné délky. Důležité je však brát v potaz syntaktickou strukturu věty (viz Členění titulků).

Stejně jako pro prostor, existují i pro čas určité parametry, které nám říkají, kdy by měl titulek začínat a končit, tedy jak dlouho by měl být zobrazen. Zde se však nemůžeme orientovat podle nějakých všeobecných pravidel, jelikož každý klient má jiný požadavek. Jak již bylo zmíněno dříve, není nutné, aby se překladatel staral o časování, někdy do něj ani zasahovat nesmí, je však výhodou, umí-li s časováním pracovat, jelikož délka zobrazení titulku přímo souvisí s jazykovou stránkou.

Nejdříve se podívejme, jak by měl být nastaven čas zahájení zobrazení titulku. Nabízí se nám několik možností. Titulek může být zobrazen ve stejném okamžiku, kdy začíná promluva, o několik setin sekundy později, nebo naopak dříve. Někteří titulkáři doporučují zobrazit titulky 0,25 sekundy po zahájení příslušné repliky. Udává se, že to je doba potřebná k tomu, aby si náš mozek uvědomil, že postava začala hovořit a dal signál očím, že mohou očekávat titulek. Naopak je problematické nesynchronní zobrazení tam, kde je třeba zachovat stejný rytmus, a to v případě písní nebo básní. Ovšem tak jako jiné parametry, i tento si většinou určí sám klient a je také možné, že na to bude mít čím dál větší vliv DVD a mezinárodní televizní kanály, u kterých bývá titulek zobrazen převážně právě souběžně se začátkem repliky. 44

Stejně jako zahájení titulku může být i jeho zakončení problematické. V zájmu dodržení synchronu by měl titulek zmizet zároveň s koncem repliky. Ve výsledku však nevadí, je-li titulek na obrazovce ještě chvíli po skončení repliky. Někdy je to i žádoucí s ohledem na to, aby měl divák dostatek času k přečtení titulku a mohl u toho vnímat obraz a zvuk.


K rozporuplné situaci může dojít tehdy, je-li časování již přednastaveno klientem, a to tak, že titulky končí zároveň s promluvou a titulkář nemůže časování změnit. Divák nemusí vždy stihnout takový titulek přečíst. Pokud je zadavatelem nějaká mezinárodní společnost, přednastavené časování má zde své opodstatnění v tom, že k danému pořadu mají být vyrobeny titulky třeba ve dvaceti jazycích. To ovšem nemění nic na faktu, že divák by měl mít dostatek času na přečtení titulku.

Jedno z doporučení ukončení titulku je nenechat titulek na obrazovce déle než dvě sekundy po skončení repliky. Jedním z faktorů, který může mít vliv na ukončení titulku je filmový střih. Titulek by neměl jít déle než střih, ale vzhledem k tomu, že za poslední desítky let se filmové střihy dosti zrychlily, někteří titulkáři doporučují brát v úvahu pouze střihy, které znamenají nějakou tematickou změnu.

Co se týče minimální délky zobrazení titulku, vycházíme z počtů znaků a optimální čtecí rychlosti. Pokud ale máme jednoslovný titulek např. o čtyřech znacích, znamenalo by to, že bude titulek zobrazen na pouhou třetinu sekundy, což je samozřejmě málo, jelikož by takový titulek vypadal jako pouhý záblesk. Doporučovaná doba takového titulku je tedy alespoň
1 sekunda nebo 1,5 sekundy. Další otázkou je mezera mezi titulky. Je důležité ponechat mezi dvěma titulky určitý časový rozestup. Bez toho by divák nemusel ani zaregistrovat, že se na obrazovce objevil nový titulek. Doporučovaná délka mezery je od 0,08 s do 0,16 s.45

„Jak už jsme uvedli, je důležité, aby titulek nebyl zobrazen ani příliš krátce (divák by byl frustrovaný, že jej nedočetl, a mohl by se ocitnout pod nepříjemným tlakem), ani příliš dlouho (divák by měl tendenci k titulku se zbytečně vracet, uvažovat o něm a vnímal by ho jako jakési nežádoucí „cizorodé těleso“)“. 46 Byla řeč i o minimální a maximální délce zobrazení titulku. Jaká je ale optimální délka zobrazení běžného titulku?


    1. Členění titulků


Ideální pravidlo pro členění titulků je takové, že jeden titulek ztvárňuje jednu úplnou větu. Není vhodné, aby delší věta, která nevykazuje žádné přerušení, byla rozdělena do dvou titulků, když ji jednoduše můžeme rozdělit na dva řádky jednoho titulku. Někdy se od tohoto pravidla odchýlit musíme, a to v následujících situacích.

Jsou-li věty krátké, vytvoříme raději titulek o dvou větách. V druhém případě se jedná o pravý opak. Máme dosti dlouhou větu nebo souvětí, rozdělíme je tedy do více titulků. Je také možné vložit do jednoho titulku tři krátké věty. Kromě toho se stále řídíme tím, co vypadá nejlépe opticky, a kdy se divákovo oko nemusí přesouvat příliš daleko. V případě, že je to možné, doporučuje se dlouhá souvětí rozdělit do kratších vět. V případě, že to není možné, musíme místa předělů v titulku důkladně zvážit a vždy musíme dbát na vhodnou úpravu ze syntaktického hlediska. Při rozhodování, kde bude ona hranice mezi prvním a druhým řádkem jednoho titulku, nám pomohou následující pravidla.

Jednak je třeba vnímat, kde se ve větě nachází nějaký pomyslný gramatický celek
a nezpůsobit tak nelogický předěl. Takovými syntaktickými jednotkami, které by měly zůstat pohromadě, jsou např. podstatné jméno a jeho přívlastek, podstatné jméno a předložka, přídavné jméno a jeho příslovečné určení, jednotlivé části složeného slovesného tvaru, ustálená spojení atd.

Dalším bodem členění titulků je umístění na obrazovce. Samozřejmostí je umístění v dolní části uprostřed. Zde však narazíme na dilema, zda umístíme titulek se zarovnáním vlevo nebo na střed. Zvláště televizní titulky byly častěji zarovnávány vlevo, ovšem filmy uváděné v televizi již měly často titulky zarovnané na střed. Skoro vždy jsou pak takové titulky použity ve filmech na DVD a ve filmech promítaných v kině jsou titulky zarovnané na střed pravidlem. Jako jeden důvod je uváděn fakt, že akce ve filmu se odehrává zpravidla právě uprostřed, oko diváka tak nemusí putovat v dlouhých vzdálenostech. Druhým důvodem proč se v kině nesetkáme s titulky zarovnanými vlevo, je snaha ulehčit čtení divákům sedícím po pravé straně sálu.47




1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   ...   16


©operacji.org 2017
wyślij wiadomość

    Strona główna