Masarykova univerzita



Pobieranie 0,96 Mb.
Strona5/16
Data25.02.2018
Rozmiar0,96 Mb.
1   2   3   4   5   6   7   8   9   ...   16

Historie: První tituky a první dabing

3.1. Rozvoj kinematografie ve světě


Mám-li mluvit o tom, jak vznikly a vyvíjely se titulky či dabing, je potřeba nastínit
i historii filmu.

Jako stěžejní a důležitý mezník je považován rok 1895, kdy Auguste a Louis Lumièrové vynalezli kinematograf. 28. prosince téhož roku se uskutečnilo promítání jejich prvního filmu Dělníci odcházející z Lumièrovy továrny (ve francouzštině: La Sortie de l'Usine Lumière


à Lyon
) v salónu Indien hotelové kavárny Grand Café v Paříži.27 Samozřejmě se zatím jednalo o film němý. Za první zvukový a „mluvící“ film můžeme považovat Lights of New York z roku 1929.28 Zrod zvukového filmu se nejdříve velkého úspěchu nedočkal. S jeho příchodem totiž nastaly i jisté komplikace. Poklesla jeho kvalita z různých technických hledisek, stal se nesrozumitelným a tudíž nedostupným pro některé divácké skupiny, a ztratil tak na svém mezinárodním významu. Filmový průmysl se musel nějak vypořádat se ztrátami na světovém trhu a vyrovnat se s technickou revolucí. V Americe se tento problém pokoušeli vyřešit nejdřív tak, že se natáčely dvě verze, zvuková i němá. Zprvu to vypadalo jako jednoduchý způsob řešení, ale zároveň finančně dosti nákladný. Situaci popisuje Kautský: „Nebylo přeci možné natočit film znovu podle stejného scénáře, ale němě, bez nejmenších změn. Zvuková technika filmu, zvláště tehdy, vyžadovala scény interiérové a statické, které – zbaveny zvuku – by nebyly ničím. Bez možnosti vyjádřit se dialogem by se akce herců proměnila ve slabomyslnou posunčinu. Bylo tedy třeba scénu po scéně přepsat do němého scénáře, dialogy nahradit akcí, za interiérové scény mnohdy dosadit sekvence v exteriéru.“29

Situace též vyžadovala dvojí herecké obsazení. Ne každý herec však byl použitelný do zvukové verze filmu, buďto kvůli nevhodnému hlasu nebo neschopnosti mluvit. Postsynchron neboli dodatečné ozvučení filmu, byla tehdy ještě velká neznámá. Ve výsledku pak vznikly dva různé filmy založeny na stejném námětu. Je jasné, že tato metoda zdržovala vývoj, a byla tak určena k brzkému zániku.

Stále však přetrvávala potřeba smířit se s tím, že evoluce nejde zastavit, a že se zvuk stal nezvratnou skutečností. Filmy se proto natáčely v několika jazykových verzích. Jedním z takových filmů bylo drama Lidé za mřížemi, na svou dobu pozoruhodný snímek natočený v několika zvukových verzích. Tento způsob už byl jednodušší, ale opět moc nákladný. Překládalo se do nejužívanějších jazyků, v rámci finančních možností. Zde bych uvedla ještě jeden film, který jako jeden z prvních poukazoval na umělecké výhledy zvukového filmu, Maska padá, bohužel také vysoce nákladný.30„Postupovalo se tak cílevědomou jednoduchostí, že technologie zprvu vypadala jako dokonalé řešení na dlouhou dobu. Do komplexu staveb nejprve nastoupili herci verze anglické, které po jejich posledním natáčecím dni vystřídal soubor francouzský, německý a španělský.“31

Mimo jiné byl navíc problém s hereckými angažmá v Hollywoodu z důvodů složité dopravy, letecká doprava ještě neexistovala. Angažmá bylo často natolik prodlouženo, že si někteří herci museli v Americe hledat stálou obživu. Natáčení s komorním obsazením nebylo možné, jelikož herců, kteří by ovládali více jazyků tak, aby se jimi dokázali umělecky vyjádřit, nebylo mnoho. Jako jednu z mála si můžeme připomenout např. Gretu Garbo, která zvládla zahrát Annu Christii v anglické, německé a švédské verzi. Nakonec však ani tento systém nemohl docílit světového rozšíření tak, jako internacionálně srozumitelný němý film.32

Posléze se zrodila myšlenka, jak přiblížit zvukový film co nejširšímu obecenstvu: opatřit obraz zvukového filmu překladem. Tato varianta nebyla takovou novinkou, protože už v němém filmu se vyskytovaly mezititulky provázející a vysvětlující sled filmového děje.33 „Prozatím tedy šlo o to, umístit simultánní překlad na takové místo, aby pokud možno nerušilo celý obraz. Jako vždy, když se film dostal technicky trochu kupředu, neměl nikdo na mysli uměleckou stránku zlepšení. Proto si tehdy nikdo nelámal hlavu s estetikou překladu pro titulky. Svou úrovní přímo navazovaly na mezititulky němých filmů, které dnes vzbuzují smích.“34

3.2. Česko


V průběhu let se u nás začalo titulkování jevit jako definitivní způsob zčešťování zahraničních filmů. Oproti tomu v druhé polovině meziválečného období se např. v Itálii začal rozvíjet dabing a postupně byla do italštiny tlumočena veškerá zahraniční produkce.35 Proč se tomu tak nedělo i v tehdejším Československu? Kautský připomíná, že „u nás bylo v posledních předválečných letech dabováno jen několik filmů způsobem tak primitivním, že dabing byl divákem kategoricky odmítán pro svou špatnou úroveň.“36 Dále dodává: „Nebylo to jen zlepšení techniky dabingu, ale změna konvencí mezi filmovým dílem a filmovým divákem, co z vynálezu tehdy zdánlivě nesmyslného učinilo jeden ze dvou způsobů, jak srozumitelnou formou předložit obecenstvu cizí filmové dílo.“37

První český dabing, dabing, amerického snímku Na stopě, vznikl v roce 1933. Následoval dabing Disneyho Sněhurky a sedmi trpaslíků, v roce 1938. Prvním poválečným dabingem byl sovětský film Nebezpečná křižovatka. V roce 1949 vzniklo studio pro úpravu zahraničních filmů. Přelom padesátých a šedesátých let znamenal zlaté období dabingu, podíleli se na něm vynikající překladatelé, úpravci, režiséři a špičkoví divadelní herci jako hosté. Podle některých názorů na téma dabingu byl tohle důvod, proč si u nás dabing získal takovou oblibu a zároveň bylo v zájmu politické moci, aby se lidé neučili cizí jazyky.38

Dle Talpové byl český dabing na špičkové úrovni80. a 90. letech. Po roce 1990 se začala prosazovat soukromá dabingová studia, což se kolikrát negativně odrazilo i na kvalitě dabingu. Faktem ovšem zůstává, že český dabing měl, a částečně stále má, vysoké postavení vzhledem k vysokým nárokům na něj kladeným.39



1   2   3   4   5   6   7   8   9   ...   16


©operacji.org 2017
wyślij wiadomość

    Strona główna