Masarykova univerzita



Pobieranie 0,96 Mb.
Strona2/16
Data25.02.2018
Rozmiar0,96 Mb.
1   2   3   4   5   6   7   8   9   ...   16

Překladatelský proces


Překladatelství se zabývá vztahem mezi překladem a překládaným originálem v závislosti na vztahu onoho originálu a skutečnosti. Ve výsledku jde i o vztah překladu a skutečnosti vyjádřené skrze originál. Jako skutečnost tedy chápeme vše, co text vyjadřuje, tedy to, co vychází z vnitřního světa autora a z jeho osobnosti. Vycházíme-li z obecného překladatelství, jeho cílem je prokázat podstatu překladu v rovině vztahu textu a skutečnosti. Demonstrovat vnitřní správnost a nesrovnalosti překladatelského procesu, kázeň překladatele ve vztahu text – skutečnost – překlad.2

Od překladatele se očekává, že bude znát jak jazyk, ze kterého překládá, tak jazyk do kterého překládá a rovněž věcný obsah překládaného textu, tedy dobové a místní reálie, znaky, kterými se autor vyznačuje. Pokud jde o literaturu odbornou, předpokládá se u překladatele znalost v oboru.3 S čím vším se musí překladatel potýkat a na co si dávat pozor uvidíme jasněji, jakmile si přiblížíme vznik samotného díla a následně překladatelský postup. V první řadě je potřeba si uvědomit, že při práci autora dochází k subjektivnímu přetvoření objektivní skutečnosti. To znamená, že autor ne vždy bere v potaz skutečnost takovou, jaká je. To, jak autor vyobrazí skutečnost, se může odrazit od toho, v jakém prostředí zrovna žije, jaké dobové události jej momentálně obklopují. Také může být ovlivňován svými osobními názory nebo politickým přesvědčením. S tím souvisí i práce s historickými fakty. Proto je třeba, aby překladatel odlišoval objektivní skutečnost od skutečnosti díla. Více než o objektivní skutečnost nám jde o autorovu interpretaci skutečnosti a tu by se měl snažit vystihnout i překladatel.

Dále Levý upozorňuje na problém opravování a vylepšování překládaného originálu. Překladatel by neměl ztotožňovat jazykový výraz a myšlenku, tedy text díla a jeho obsah. Je důležité zachovat vztahy mezi obsahem a jazykovou formou, které jsou základem překladu, jelikož mezi jazykovou formou a jejími ideovými a estetickými hodnotami je rozdíl. Text v literárním díle funguje jako nositel ideově estetického obsahu, jeho význam je východiskem. Je důležité zachování těch forem, které nesou nějakou sémantickou funkci, ale nemůžeme trvat na zachování forem jazykových. Důležité je tedy vnímání díla. Nejdříve je dílo pouhým textem a teprve když je čteno a vnímáno, dochází ke čtenářské konkretizaci. To znamená, že si čtenář vytvoří jakýsi obraz onoho díla ve své mysli, čímž proces vnímání končí. Pro překladatele ovšem pokračuje tím, že svoji představu o díle vyjádří jazykem. Ovšem ani po vytvoření textu překladu tento proces nekončí. Znovu dochází ke zpracování textu čtenářem. Celý průběh je tedy postaven na nepřímé interakci mezi autorem, překladatelem a čtenářem: 1. Autorovo pojetí skutečnosti. 2. Překladatelovo pojetí originálu. 3. Čtenářovo pojetí překladu. 4

Na počátku celého procesu stojí autor. Od něj se očekává pochopení skutečnosti, kterou zobrazuje ve svém díle. Následujícím článkem je překladatel, který by zároveň měl být velmi dobrým čtenářem, aby pochopil dílo, které překládá. V první řadě je třeba porozumění filologické čili pochopení textu. Není k tomu potřeba zvláštního nadání, stačí odborná příprava a praxe. Zdrojem různých omylů při překladu může být např. mnohovýznamovost slov, mylné asociace nebo slova podobného znění či grafiky. Dále, na základě správného přečtení textu, pronikne překladatel do tajů ideově estetických hodnot a dokáže se vcítit do atmosféry, rozezná ironický či tragický podtext, apel na čtenáře atd. To vše se vytváří za pomoci různých jazykových prostředků, které by měl překladatel umět rozeznat a identifikovat. Přes pochopení předchozích skutečností se překladatel dostane k pochopení uměleckého celku a skutečností, které v díle vyjadřují postavy, jejich vztahy, prostředí, ideové záměry atd. Pro lepší pochopení textu je také na místě, aby měl překladatel dobrou představivost a důkladně se obeznámil s reáliemi daného prostředí. Dojde-li


k překladatelskému neporozumění, můžou za to dva faktory: neschopnost překladatele představit si skutečnost nebo myšlenky autora a/nebo překladatelovo mylné významové spoje navozené jazykem originálu. K tomu bych uvedla příklad dvou typů překladatele a toho, jak docílí výsledného překladu. Buďto je to překladatel tvůrčí, který od textu originálu prostřednictvím představované skutečnosti dojde k textu překladu nebo máme co dočinění
s překladatelem mechanickým, který od textu originálu přechází rovnou k textu překladu.

Druhou fází je interpretace předlohy. Někdy je obtížné docílit jazykově správného překladu a je nutné si pomoci interpretací. Mateřský jazyk často neposkytuje ekvivalent tak výrazově mnohoznačný jako originál, v takovém případě je nutné význam specifikovat, vybrat některý z užších významů. Je tedy potřeba znát skutečnost, kterou text vyjadřuje. „Cílem překladatele by mělo být, aby své subjektivní zásahy co nejvíce potlačil, aby se co nejvíce přiblížil k objektivní platnosti překládaného díla.“5 Prostý čtenář si při vnímání díla vybere, víceméně intuitivně, ty nejintenzivnější složky. Na rozdíl od něj si dobrý překladatel stanoví své interpretační stanovisko a udělá si jasnou představu o tom, co chce čtenáři svým překladem sdělit. Ideový základ překladatelovy tvůrčí metody neboli překladatelská koncepce vzniká z pohledu na dílo a ze zaměření na konzumenta podle typu. Překladatel by se měl při své práci držet předlohy a dodržovat tak určité meze, které musí dodržovat i literární historik. Musí tedy vycházet ze stejných ideových a estetických hodnost, které se objevují v originálním textu.

Poslední fáze nás přivádí k přestylizování předlohy. „Od původního umělce žádáme umělecky hodnotnou stylizaci skutečnosti – od překladatele žádáme umělecky hodnotné přestylizování předlohy.“6 V průběhu překládání se setkáme s několika jazykovými problémy. Jedním z nich je nesouměřitelnost jazyka předlohy a jazyka překladu, což vyplývá z toho, že jazykové prostředky dvou daných jazyků nejsou ekvivalentní. Nemůžeme tedy překládat mechanicky. Na neshody narazíme i po stránce sémantické. Jedna konkrétní skutečnost může fungovat rozdílně v rámci každého systému daného jazyka. Například časové rozdělení dne může být uspořádáno různě, jelikož někde se ráno měří od šesté hodiny, jinde již od čtvrté. Některé informační prostředky daných jazyků jsou rovnocenné, některé prostředky výchozího jazyka chybějí v jazyce cílovém a naopak, některé prostředky jsou v jazyce překladu navíc.

Přestože v této části vycházím ze studií o překladu literárním, dala by podle mého mínění výše zmíněná pravidla aplikovat taktéž na překlad filmový.




1   2   3   4   5   6   7   8   9   ...   16


©operacji.org 2017
wyślij wiadomość

    Strona główna